Sloupové repro 3 pásma, basre?ex, 2 * 20 cm PMD basový reproduktor, 13 cm středotónový se zvukovodem, 2,5 cm vrchlíkový výškový se zvukovodem, magnetické stínění, 30 - 35.000 Hz, 6 ohmů, 100 W trvalý příkon, 250 W špičkový, citlivost 89 dB, 27,6 x 110 x 39 cm, 24,4 kg/ks
Spojit atraktivní design se zvukovými kvalitami, navíc za docela přijatelnou cenu, to není u reproduktorových soustav pro domácí kino zrovna obvyklé. S nesnadným zadáním se poměřila Yamaha: výsledek představuje nová řada EF – Elliptical Form (NS-777, NS-555, NS-C444 a NS-333)
Reproduktorové soustavy Yamaha zaujmou natolik výraznou povrchovou úpravou, že ji opravdu nelze přehlédnout. Černý klavírní lak, který byl po řadu let trumfovým esem filigránských reprobedýnek z firemních mikrosystémů PianoCraft, najdete u každého modelu pro zvukové uspořádání 5.0 z řady EF včetně těch nejrobustnějších. S lakem ovšem kromě exkluzivního vzhledu získává ozvučnice rovněž na tuhosti, což samozřejmě ve společnosti, jejíž sesterská divize vyrábí už dlouho vyhlášená koncertní křídla, dobře vědí. Mimo jiné také proto mohli konstruktéři prostorový zvuk u sady reproduktorových soustav „opřít“ o přední sloupky (NS-555), či přímo sloupy (NS-777), na jejichž vnitřním objemu nijak výrazněji nešetřili. Ozvučnice jsou bassreflexové, stejně jako u surroundových regálovek, takže jejich kmitočtová charakteristika sahá dostatečně hluboko, aby bylo možné oželet jindy většinou nezbytný subwoofer. Kvůli avizovanému „přirozenému zvuku“ využívá řada EF jeden z prvků referenční firemní řady reproduktorových soustav HX: mělký zvukovod ze stříbřitého plastu (u referenční řady HX používá Yamaha hořčík), který v okolí vysokotónového – a u předních soustav i středobasového – měniče optimalizuje vyzařovací charakteristiku v horizontální i vertikální rovině pro potřeby domácího kina tak, že mění poměr přímých a odražených zvukových vln.
Technologické finesy pokračují
Pár basových reproduktorů o průměru dvacet centimetrů u předních sloupů (respektive šestnáct centimetrů u předních sloupků) a středobasové měniče o průměru třináct centimetrů u centru, který má v „popisu práce“ přenášet náročné frekvenční pásmo mluveného slova, využívají zdokonalených kuželových membrán ze slídy sycené polymerem (PMD). Tímto polymerem je polymethyl -penten, materiál s nízkou měrnou hmotností, díky němuž má membrána rychlejší reakční odezvu. Pokud potřebujete interiér „rozsvítit“ sejmutím černých ochranných mřížek, nahrávají vám u všech (středo)basových měničů nad kmitacími cívkami ještě soustředné protiprachové krytky. Vysokotónové reproduktory s hliníkovým vrchlíkem o průměru dva a půl centimetru odrážejí nároky moderních digitálních formátů a podle výrobce jejich schopnosti sahají až ke „stratosférické“ hranici sta kilohertzů. Staré přísloví říká, že „co oko nevidí, srdce nebolí“. Určitě také proto, že uši to mají prostě jinak, vsadili u Yamahy na vodiče renomované značky Monster Cable, jimiž propojili měniče a reproduktorové výhybky.
Terminály pro připojení kabelů jsou samozřejmě šroubovací, se zátkami, které naznačují, že si svorky poradí rovněž s oblíbenými banánky, které však evropské normy na milost neberou. Z hlediska možných audiofilských nároků je u předních sloupů pamatováno na možnost bi-wiringového připojení; ohledy však přední reproduktorové soustavy berou i na ty uživatele, kteří si vystačí s běžnými reproduktorovými dvoulinkami, protože kvůli co možná nejmenšímu přechodovému odporu jsou zlacené i zkratovací spojky terminálů.
Nic není (jenom) na efekt
Boční stěny ozvučnice – jak ostatně napovídá i kryptogram celé řady EF – jsou elipticky vypouklé. To je nejen efektní, ale minimalizují tak vznik stojatého vlnění uvnitř soustavy. Při instalaci reprosoustav do interiéru musíte pamatovat na dostatečný odstup od stěn. To kvůli bassreflexovému nátrubku, který ústí na zadní stěně skříně kousek nad základnou soustavy. K předním sloup(k)ům výrobce dodává čtyři ploché „stabilizační nožky“, které po instalaci rozšíří o několik centimetrů bázi jejich základny. Zda do první linie zvolíte reproduktorové sloupky, či sloupy, není ani tolik o ceně, jako o osobním gustu i velikosti pokoje, ve kterém domácí kino budujete. Menším NS-555 v nejhlubších oktávách doslova pár hertzů chybí. Větší soustavy NS-777 si navíc z hlediska identické citlivosti optimálně rozumí s centrem, ale o pár centimetrů přerůstají uši sedících posluchačů, vlastně diváků. Volba to není jednoduchá, ovšem jde o jemné nuance a nezapomínejte, že vzhledem k poměru výkon/cena nemůžete udělat chybu ani v jednom případě. A co dodat závěrem? Mezi nejrůznějšími užitečnými radami výrobce jsem postrádal snad pouze jedinou. Aby si soustavy svůj výjimečný vzhled dlouho udržely, vyplatí se investovat do jemné jelenice na údržbu jejich povrchu.
Japonská Yamaha promlouvá do světa reprodukovaného zvuku už desítky let, v současnosti prožívají dvoukanálové produkty této značky mocnou renesanci. Platí to hlavně pro elektroniku, ale široké zastoupení má jméno Yamaha také v oblasti reprosoustav. Nejznámější je řada Soavo, pro milovníky velkých věcí se ale spíš hodí ta s iniciálami NS, která spojuje velké rozměry a až neuvěřitelně nízkou cenovku. Pravdou je, že díky opravdu velkosériové produkci lze cenu stlačit dolů níž, než to kdy dokážou malé oborové firmičky (což jsou ve finále v porovnání se značkou Yamaha skoro všechny).
Sloupové reprosoustavy Yamaha NS-777 jsou nejvyšším modelem své řady a vlastně i vlajkovou lodí tohoto segmentu v katalogu společnosti. Zařazení mezi „sloupové" si právem zaslouží, protože jde o pořádně robustní kousky. Jejich ozvučnice narostly do nadprůměrné výše 110 cm, mají „ramenatou" šířku 27,6 cm a hloubku 39 cm, přičemž díky konstrukci z bytelných MDF desek váží slušných 25 kg. Díky čistým křivkám, lehce vybouleným bočnicím a usazení na čtyři až pavoučí, tenké nožky působí ale NS-777 v reálném světě přijatelně robustní.
Čelní stěně vládnou vizuálně lehce atypické měniče, dva basové zasahují od kraje ke kraji sami od sebe, středo- a vysokotónový pak podobných rozměrů dosahují díky mělkým, ale nepřehlédnutelným zvukovodům. U paty ozvučnice najdete jen velmi decentní logo výrobce, které nijak nenarušuje srozumitelnost designu a hlubokého černého laku, působícího svou kvalitou rozhodně nad rámec své cenové třídy.
Zadní stěně je naprosto jednoduchá, jen plastová vanička s konektory mírně nakloněnými za pomoci dvou „schůdků" směrem vzhůru je uložená hodně atypicky. Konkrétně přesně v polovině nemalé výšky, takže přívodní reproduktorové kabely tak nějak visí ve vzduchu. Není to nepraktické, naopak kabely se díky tomu snadno zasouvací či šroubují (podle typu koncovky – v kterémkoliv z nevelkých, ale adekvátních reproterminálů můžete napevno usadit holý vodič, banánky i lopatky). Dole u hrany skříně je poměrně velký bassreflexový otvor.
Celkové zpracování je u tak velké reprosoustavy za tak málo peněz rozhodně skvělé, zvláště lak nadělá hodně parády, ale i zapuštění měničů či nátrubku bassreflexu jsou zvládnuty velmi slušně. Snad jen matně stříbrnému plastu kolem měničů by slušela změna materiálu na kov, ale uvědomme si, že jsme ve třídě, kde má leckterý výrobce problém vyprodukovat i malý regálový reproduktor. Potud tedy žádné stížnosti, a pokud snad měniče v měňavém odstínu někde mezi slonovou kostí a starorůžovou přeci jen neodpovídají vašim (či spíše manželčiným / přítelčiným / maminčiným) estetickým pravidlům, použijte estetickou krycí mřížku.
Na nejvyšší pozici v NS-777 je v hornovém zvukovodu uložená 2,5 cm kopulka z hliníku, v druhém, bezešvě napojeném zvukovodu se nachází středotónový měnič s 13 cm membránou z blíže nespecifikovaného materiálu. Alespoň na pohled jde ale o menší verzi wooferů – ty jsou vyrobeny z materiálu PMD, usazeny v robustních gumových závěsech atypické bílé bary a uprostřed je jistí malý vrchlík. PMD je zkratka Polymer-injected Mica Diaphragm, tedy membrány z materiálu Mica, vyztuženého polymery. Abychom šli ještě hlouběji, Mica je přírodní materiál, využívaný již v dobách Aztéků, Egypťanů či novosvětských Indiánů. Jeho chemický vzorec je tak složitý, že vám při jeho čtení dřív dojde dech, než jeho písmenka, ale v podstatě je to jedna z forem složitějších sloučenin křemíku. Signál z výhybky ke všem měničům vedou kabely od firmy Monster.
Čtyři měniče Yamaha NS-777 pracují v třípásmovém zapojení s podporou bassreflexu, díky tomu mají (bez udané tolerance) psaný frekvenční rozsah 30 – 35 000 Hz (čemuž lze vzhledem k objemu ozvučnice klidně věřit). Citlivost je slušných 89 dB (2,83 V / m), spolu s impedancí 6 Ohm pak zajistí lehkost rozehrávání třeba i průměrně výkonným A/V receiverem. Přechodové frekvence jsou ve výhybce naladěny na 1 000 a 4 000 Hz, možná bychom tak wooferům měli říkat spíše středobasy.
Model NS-777 jsme poslouchali jednak se sestavou Naim Nait XS / Naim CD5si, jednak se sestavou NAD C370 / ASUS Xonar Essence One MUSES, jednak s Yamahou R-N500, kde byl zdrojem signálu integrovaný streamer, nebo Pro-Ject Elemental s phono předzesilovačem Pro-Ject Phono Box.
Už při pohledu na mocné basové reproduktory je jasné, že spodních frekvencí bude dost. „By the rivers dark" v podání Leonarda Cohena z disku „Cabasse La Collection" nabízí opravdu mocný objem a zátah, basový podkres je mocný a udává rytmus. Vzhledem k potenciálu si budete muset dát trochu pozor na připojenou elektroniku – ta by měla umět velmi dobře kontrolovat právě spodní oktávy, aby se vám nerozutekly. Sází tak jako tak hlavně na objem, ne na suchou studiovou korektnost, takže je dobré také mít kultivovaný, nepřebujele hrající zesilovač. Bas umí pěkně rozvibrovat sedačku, umí vložit do hudby důraz a při vyšší hlasitosti ho cítíte až v břiše.
Stingova „Fragile" z živého alba „...all this time" zase prověřila výškový reproduktor. Dozvuk jeho tónů je přeci jen o něco kratší, činely ve svých nejvyšších polohách ale znějí pěkně nacinkaně, kovově a přitom bezpečně stojí na hraně říznosti, ale ne za ní. Rána do kovových perkusí si najde své místo i nad výrazným kontrabasem, umí proniknout do prostoru s velmi solidní silou, ale opět – bez vulgárnosti.
Dylanův hlas v „Blowin´ in the wind" z výběrového disku „DYLAN" je položený pěkně mezi reprosoustavami, díky zvukovodům na středech a výškách působí je podání prostoru obecně velmi slušné, ohraničené vpravo a vlevo osou reprosoustav, které ale snesou i skoro třímetrový rozestup. Vokál je také velmi přítomný, na danou cenovou třídu je tu také dost informací. Možná by hlasům slušela trocha uvolněnosti, NS-777 se přeci jen snaží o dopředný, energický zvuk. Na druhou stranu díky tomu má píseň syrovou naléhavost, s kterou jí Dylan kdysi nahrával. Reprodukce je jednoduše intenzivní a struny kytary jiskrné.
V kontextu cenové třídy lze určitě pochválit i rozlišení, největší bohatství informací najdete obecně ve středním pásmu, ale ani výšky, třeba ty v „Sex without bodies" od Dave´s True Story. Nástroje je poměrně snadné vnímat jako celek, i jednotlivě, rozlišení je prostě dobré, víc snad ani nejde v dané cenové třídě požadovat.
Dopřejete-li sloupkům Yamaha NS-777 dost prostoru, obzvláště od zadní stěny, rozkvete (snad až nečekaně) prostor nahrávky. „Five feet high and rising" Johnnyho Cashe z přehledu „The Essential Johnny Cash" staví do popředí Cashe s kytarou, relativně hluboko až za reprosoustavy pak jeho spoluhráče. Jak už bylo řečeno, limitem v pravolevém směru je osa měničů, veškeré dění se odehrává mezi nimi. Ideální prostorový dojem získáte ale hlavně na jednom sweet spotu, patrně díky hornovým zvukovodům, které vyžadují lehce preciznější postavení. Nemusíte je ladit po centimetrech a úhlových stupních, ale jen tak je plácnout do prostoru také nestačí.
Reprosoustavy Yamaha NS-777 jsou evidentně stavěné na vysoké hlasitosti a velký zvuk, zvládají také reagovat na signál se slušnou dynamikou. Dokonce i cello v Beethovenově „Smyčcovém kvartetu #14, op. 131" v podání Allegri String Quartet působí dobře – ve své cenové třídě a vlastně i nad jejím rámcem. Velký zvuk je imponující a nástroje jsou pod slušnou kontrolou – tedy zvládne-li to vaše elektronika. Třeba firemní Yamahu R-N500 lze považovat za absolutní minimum, maximum jsme dostali v kombinaci s (neadekvátně drahým) Naim Nait XS. Nicméně dynamický potenciál měničů a jejich schopnost udržet i přes velikost zvuku proporce nástrojů blízké realitě jsou hodné poklony.
Yamaha NS-777 jsou impozantní sloupy – jsou velké, jsou hezky udělané a v kontextu své třídy jsou v tomto ohledu prostě fajn. Cíleny jsou evidentně těm, kteří rádi hrají nahlas a kteří mají rádi velikost také zvukovou. Nestarají se tak úplně o dokonalé konturování nebo fascinující rozlišení, nabízí od všeho tolik, aby byly za dané peníze jednoduše fajn, a navíc umí vykouzlit rozhodně nadprůměrnou dynamiku, prostor i pocit vtažení do hudby díky své naléhavosti. Pokud jim nedopřejete prostor k rozletu a dobrého „pilota" (rozumějte autoritativní zesilovač), mohou být trochu jako neřízená střela, může jich být až moc. Nejsou však úplně dramaticky náročné, toho se zase není třeba bát. Umí také zvládnout pěkně dramatická a dynamická představení. Takže pokud hledáte velmi dostupné velké reprosoustavy a pokud většinu času nevychutnáváte jemný jazz při tichých hlasitostech, nepokrytá zábavnost NS-777 by se vám mohla docela líbit.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
V kontextu cenové třídy je pásmo zhruba mezi 45 a 10 000 Hz slušně vyrovnané, drobný propad na 250 Hz není poslechově nijak problematický. Mírně opatrnější nejvyšší tóny vcelku odpovídají poslechem vnímanému pocitu výrazných středů. Nástup v basové oblasti odpovídá vnitřnímu objemu ozvučnice a celý průběh až k výškám je poměrně poklidný.
KLADY
- + obrovská bedna za minimum peněz
- + slušné zpracování
- + fajn dynamika
- + umí slušně zahrát hudbu, která vyžaduje velký obojem a drajv
ZÁPORY
- - navzdory měřením působí basy energičtěji než středy a výšky
